Humanizácia pôrodu

Můj první porod v r. 1974 byl učiněný horor.Měla jsem přikurtované nohy ve výšce a v obou rukách kapačky-takže taky přikurtované.Při největších bolestech u mě nikdo nebyl,sestry si dělaly za plentou kafíčko.Křičela jsem v jednom kuse a bála jsem se,že mi dítě vypadne z té výšky na zem!Pak bolesti ustaly a já ztichla a odpočívala.Vtom ke mě přiběhly starostlivé sestry a já jim hlásila,že už mě nic nebolí,že je mi fajn.To je vyděsilo a zavolaly takovou obryni,ta mi lehla vší silou na břicho loktama a dítě ze mě vymáčkla! Dozvěděla jsem se až když bylo synovi 8 let,že měl zlomenou klíční kost po porodu.Měl 3x šnůru kolem krku a křísili ho.Takže potom říkali,že má mozkovou dysfunkci.A po porodu mi dávali krev a dítě mi nosili na kojení vždycky,když už vysílený pláčem tvrdě spal.To k němu vždycky přišla sestra,chytla ho za nos,aby otevřel pusu,ale dal si tři loky a usnul.Nikdy se pořádně nenapil a pak zase celou dobu prořval.....Také mě pořádně nastřihli a to i při druhém porodu.Měla jsem potom potíže-cysty na obou vaječnících-rok poté a za další rok mimoděložní .Srůsty mě trápí dodneška.Při druhém porodu už jsem si vyřídila,aby bylo dítě se mnou.To už některé nemocnice umožňovaly.Dnes,když vidím porody s delfínama a pod.,brečím radostí a tak velmi to přeji každé mamince a děťátku....Toto je vskutku osvícená doba a je třeba to podpořit.Je to ta nejsprávnější věc.Děkuji.