Viac umenia do Domu umenia
Táto diskusná téma bola automaticky vytvorená k petícií Viac umenia do Domu umenia.
Pavol Weiss |
#1 Elitárstvo v KHB?2016-01-19 10:58Ak si odmyslíme osobné dôvody a pomstu p. Maceka vedeniu KHB, kvôli nezhodám pri organizovaní Mesiaca fotografie, tak vítam túto petíciu ako impulz k vzniku diskusie o KHB, jeho smerovaní, naplňaní jeho cieľov a poslania, pre ktoré vzniklo. Iste budú aj páni J.Čarný a R. Gregor radi, ak sa bude diskutovať vecne a argumentovať, aby nevznikali podozrenia, že ich prístup k riadeniu KHB je "sektársky" a elitársky. Pritom nie som obhájcom p. Maceka, o jeho organizačných (ne) schopnostiach viem od viacerých priateľov fotografov, ktorí sa pre ne už odmietajú zúčastňovať podujatia. Treba tiež pripomenúť, že bez nasadenia a tvrdohlavosti J.Čarného a R. Gregora by KHB nevzniklo, oni dokázali presvedčiť ministra Maďariča o nevyhnutnosti vzniku KHB. Ale napadajú mi otázky, komu je vlastne prezentované súčasné konceptualne umenie určené, kto sú jeho prijímatelia, kto sú jeho obhájcovia, v čom je jedinečné a prečo si zaslúží jedinečnú prezentáciu. Má byť umenie elitárske a nezrozumiteľné? S akými kritériami narábajú jeho tvorcovia, obhájcovia a aj percipienti? Je v rámci odbornej verejnosti na našom ľúbeznom Slovensku vôbec voľa a ochota a (predpoklad a schopnosť) odborne posúdiť činnosť KHB? bez osobnej animozity a nevraživosti? Aké sú pozitíva a negatíva za krátku dobu jeho existencie? Iste aj vás napadne množstvo otázok a podnetov a odpovedí.... Prikladám text, ktorý prináša jeden z pohľadov na súčané konceptuálne umenie. Igor MAlijevski : Vnitřní okruh Po dvaceti letech fotografické tvorby, řadě výstav doma i v zahraničí a nesčetných rozhovorech s kolegy i kurátory, cítím potřebu zachytit do srozumitelného textu pocit plný pochybností, který se kolem mne a řady blízkých tvůrčích osobností už řadu let vznáší, který máme chuť zaplašovat jako smrad z cizího dvorku, z části z uměřenosti, nechuti vymezovat se negativně vůči čemukoli, tím spíš vůči něčemu, co nás bytostně nezajímá a čím pohrdáme. Na tom postoji nehodlám nic měnit, nicméně cítím potřebu tušený fenomén pojmenovat, už jen proto, aby se pojmy vyjasnily a aby se podobně smýšlející už nemuseli ostýchat vyslovit totéž. Stáváme se jakýmisi voyery nahlížejícími na stále se opakující soukromá představení, aniž by jejich aktéři brali ohledy na to, zda jejich výkonu někdo doopravdy věnuje pozornost. (průvodní text k výstavě "Metamorfeliéry") I. Zdá se, že žijeme v převratném období, kdy ještě stále rozumíme pojmu "umění" (v tomto textu se omezím na umění výtvarné) v jakémsi neurčitém, nicméně obecně sdíleném slova smyslu. Jsme stále ještě přesvědčení, že jde o pojem, který něco nese, snad dokonce něco velmi podstatného, jakousi transcendentní kvalitu. Ve společnosti je stále ještě živá hluboká jizva tradice, která mluví, zjitřuje, vstupuje do diváka, která je schopna oné zvláštní intimní výpovědi, kterou popisujeme jako vtažení do obrazu, kterou někdy cítíme až fyzicky kdesi na prsou, jindy jako mrazení v zádech. Intuitivně hledáme silnou výpověď, která nejčastěji vzniká propojením kvalitního řemesla s hlubokou imaginací a vhledem. Při návštěvách galerií "současného umění" je však divák opakovaně přesvědčován, že právě takto chápaný pojem umění je cosi historicky překonaného. Obsah galerií jakoby měl tuto tezi ilustrovat. Ve všech epochách existovaly tendence, které působením času pominuly, každá epocha měla své přičinlivé saliery. V současné době však čelíme čemusi radikálnějšímu. Souboj se už neodehrává v rámci sdíleného paradigmatu, nejsme svědky zápasu forem a dokonce ani proměny jednoho paradigmatu v jiné. Nejde ani o přirozený umělecký vývoj, jak se návštěvníky galerií snaží přesvědčit řada kurátorů. Situace je závažnější: na fenomén Umění (v tom smyslu, jak mu společnost stále ještě intuitivně rozumí) útočí systematicky nová společenská vrstva s řadou charakteristických znaků, která postupně vytváří podmínky k převzetí staletí budované umělecké infrastruktury včetně jejího pojmosloví a vzdělávacího systému. Jejím cílem není umělecká výpověď ani filosofický souboj, ale osobní (ať už společenský, finanční či mocenský) profit. Společnými znaky těchto lidí jsou absence výrazného talentu, myšlenková a citová vyprázdněnost, nepevné principy, dobré komunikační schopnosti, vynikající marketing, intelektuální blábol a slovo „projekt“. Umění jako aktivita výjimečně citlivých a tvořivých jedinců je postupně nahrazováno čímkoli, co je dostatečně integrováno a tedy i ospravedlněno v mocenských strukturách nové (rozuměj "umělecké") elity. Jsme svědky pokusu o dekonstrukci významného fenoménu, který stál v základech naší civilizace a možná civilizace vůbec. II. Nese-li tento typ fotografie s sebou rovněž jistý typ teoretické reflexe, která na fotografické zobrazení nahlíží z pozic sémiotiky či strukturalismu, nejedná se o zúžení funkce fotografie na funkci jazykovou, nýbrž o rozšířené pochopení znaku jako vlastnosti nejen jazyka, ale i skutečnosti samotné. (Karel Císař, kurátor) Zeptáte-li se příslušníka nové elity po významu pojmu umění, vysměje se vám a nebo z vás udělá ignoranta. Diskuse nad základními pojmy není v jeho zájmu. Právě bytostná neukotvenost pojmů je obrovskou výhodou obchodníků s deštěm, je jejich štítem proti nepřátelům, kteří by se mohli rekrutovat z prořídlých řad samostatně uvažujících kritiků či zasvěcených diváků. Kde nejsou ukotvené pojmy, chybí měřítka a kde chybí měřítka, je měřítkem mocenská základna těch, kteří si jsou ochotni za protislužbu vzájemně měřítko poskytovat. Právě otázky po smyslu artefaktu, po poselství výstavy či po smyslu tvůrčí činnosti jako takové jsou buď odsouvány jako příliš triviální a nebo je na ně poskytována prefabrikovaná odpověď ve formě kurátorských textů, kterým nikdo nerozumí. Nesrozumitelnost těchto textů není náhodná, ale je jejich bytostnou kvalitou. Na jednu stranu tím příslušník nové elity demonstruje intelektuální nadřazenost nad čtenářem plynoucí z esoterické povahy disciplíny, které se věnuje a na kterou žádá od společnosti podporu. On je nositelem onoho Tajemství, které v sobě nese umělecký artefakt. Na první pohled ten obraz/socha/video/rozlitá_voda_po_podlaze_galerie sice vypadá jako hloupost, ale to jen proto, že tomu dobře nerozumíme. Chybí nám klíč, který vlastní někdo jiný: vyvolený příslušník nové elity. Divák je tak diskvalifikován jako soudce díla, které mohou soudit jen zasvěcení, jen ti z vnitřního okruhu, jak se kouzlem nechtěného nazývala jedna z výstav současné fotografie. Tvůrce z vnitřního okruhu je však z podstaty nezodpovědný. Mimo vnitřní okruh není soudce, nelze posuzovat velikost talentu, řemeslo nebo pronikavé vidění, protože neexistuje měřítko mimo neviditelné, tajemné struktury vnitřního okruhu. Bytostná nezodpovědnost nesměřuje jen vůči Umění jako takovému či nějakému jinému z velkých pojmů, ale autoři z vnitřního okruhu nemohou být odpovědni ani sami sobě, svému svědomí, vkusu či vášni – protože právě takovéto měřítko, vycházející z vnějšku, by vnitřní okruh rozbíjelo a proto v jeho rámci nemůže být tolerováno. Vnitřní okruh toleruje jen svá vlastní, všem mimo něj dobře skrytá měřítka. Měřítka moci. III. "Umělec je ten, kdo vystavuje v galerii" (Marian Palla, spisovatel a konceptuální výtvarník) Vymezit vnitřní okruh není snadné. Už proto, že jeho hranice nejsou přesně definovány, tak jako za minulého režimu neexistovala jednoznačná hranice mezi "režimními" a "proti (či mimo) režimními" autory. Hranice tu však byla a mělo smysl ji tematizovat. Stejně tak vnitřní okruh není jednoznačně definovaná skupina, spíše nová společenská vrstva, se kterou se jedni identifikují více, jiní méně. Využívá postmoderní sklon současné společnosti k relativizmu a zároveň tradiční společenský apel k podpoře umění. Struktury vnitřního okruhu se tak vytvářejí jakoby mimochodem okolo silných, ambiciózních jedinců a institucí. Ti, kteří se k vnitřnímu okruhu přimknou, jsou vázáni pouze jakousi implicitní mlčenlivostí, jakousi vzájemnou korektností. Ta je dnes již široce přítomna v kritických a kurátorských textech, které jsou v jejím důsledku emocionálně zcela vyprázdněné a především – nehodnotí. Hodnocení totiž nenáleží kritikům, novinářům ani veřejnosti, ale výhradně běžnému oku skrytým strukturám vnitřního okruhu. "Kritickým" textům autorů nové elity tak zbývá jediný literární žánr: popis. IV. A v čem spatřuji největší výhodu FAMU? Má zavedené jméno, ze kterého může těžit. (Vojtěch Veškrna, student magisterského studia) Tak jako každá složitá struktura, potřebuje i vnitřní okruh pro své kořeny vhodné podhoubí, chráněnou sociální laboratoř, ve které mohou být organicky a zvolna, v pomalém cyklu čtyřech ročních období, vstřebávány nové živiny v podobě čerstvých adeptů nové elity a naopak vyčleňováni ti, kteří se vědomě staví mimo tuto společnost a nebo jejichž postoje jsou pro vnitřní okruh nebezpečné. Tímto místem se postupně staly vysoké umělecké školy. Funkce jakéhosi skleníku pro růst a vnitřní strukturaci nové elity postupně vytlačila jejich tradiční funkce, především zachování a kultivaci uměleckého řemesla. Současné vysoké školy naopak od výuky řemesla systematicky upouštějí a posilují esoterické disciplíny vnitřního okruhu, které nevyžadují nadání ani diváka. Proměna, kterou tyto instituce v krátkém období prošly, jim evidentně prospěla. Jakoby ve své nové roli, která se oprostila od řemesla a ve velké míře i od tradičního uměleckého ethosu, získaly mnohem širší společenské uplatnění. Těžko si jinak můžeme vysvětlit astronomický nárůst těchto institucí, k němuž v posledních dvaceti letech došlo. Před rokem 1989 zde byly tři vysoké umělecké školy: Akademie výtvarných umění a Uměleckoprůmyslová škola, která se však stává vysokou školou až po válce a tehdy také zahajuje činnost Akademie múzických umění. Za necelých dvacet pět let od revoluce tu máme již 27 uměleckých škol – z toho 7 škol, kde se vyučuje umělecká fotografie. Hrubým odhadem tyto školy vychovají během deseti let okolo 10 000 umělců, z toho asi 500 uměleckých fotografů. Během následujících deseti let tak umělecké školy vychovají přibližně desetkrát více uměleckých osobností v oboru fotografie, než kolik jich měla celá československá tradice od vynálezu daguerrotypie do současnosti. Pro vnitřní okruh jsou tato čísla epochálním úspěchem. Ne tak pro studenty. Řada z nich při přijímacích zkouškách naprosto netuší, do jaké instituce se hlásí. Jejich představy vycházejí podvědomě z tradičního pojetí umění jako sepjetí řemesla a originální vize. Skutečnost, že místo Popelky jim někdo vnutil její nevlastní sestru si uvědomují pozdě a s velkými osobními nesnázemi. Samotné vysoké školy pak na radikální proměnu svého obsahu příliš nepoukazují a když, tak s odkazem na evoluci a "generační obměnu". Otevřeně se distancovat od tradičního pojetí umění by pro ně bylo kontraproduktivní. V. Mnohý žák prospívá špatně jen proto, že má víc rozumu než učitel. (František Vymazal *1841 + 1917, filolog) Využijme chvíle, než z nových uměleckých škol vyjde 10 000 čerstvých absolventů ozbrojených diplomem (z nichž nadaná menšina bude ráda když vůbec dostuduje) a nalijme si čistého vína. To, co dnes vidíme ve většině galerií současného umění a také to, co v nich uvidíme v následujících letech, jsou z velké části úplné hlouposti. Ti, kdo tyto věci do galerií prosazují, nejsou povětšinou úctyhodní vzdělanci ani služebníci Umění jako takového, nejsou to hledači talentů či výjimečných osobností, kterým by chtěli pomáhat a sloužit. Výrazný talent představuje pro průměrného kurátora problém. Pokud génius (ten termín zní dnes pateticky, nicméně není bezobsažný) vůbec projde sítem uměleckých škol, tvoří obvykle osamoceně na okraji uměleckého provozu a je do vysokého věku kurátorem sám sobě. Ti, kdo dnes nosí smetí do míst, kam si stále ještě diváci chodí pro existenciální zážitek, jsou lidé, kteří se dostali do slepé uličky, ze které pro většinu z nich nevede cesta zpět. Jsou v zoufalé situaci: nic neumějí, nemají výrazný talent ani intelektuální náboj a zároveň jsou zvyklí pohybovat se ve společnosti nové elity. Žijí ve lži, v iluzi smyslu, který neexistuje. Stokrát opakovaný blábol se pro ně stal pravdou, stokrát vyzdvihovaná pitomost ikonou. Tito lidé vnitřní okruh nikdy nezradí, budou ho do posledního dechu bránit, protože bez něj by hleděli do očí vlastní prázdnotě. A ten pohled je natolik strašlivý, že než aby ho riskovali, raději napíší desetistránkový kunsthistorický rozbor hydrantu, s exkursem do minulosti, s poukazem na čtyři živly, se výčtem dalších umělců hydrantu a s výčtem jedinečných momentů, který právě tento konkrétní hydrant lidstvu poskytuje a to vše včetně rozsáhlého seznamu použité literatury (abych si přivlastnil oblíbený příměr spisovatele Karla Kuny). To, že prázdnota má své advokáty znamená stejně málo jako fakt, že se příležitostně může velmi dobře prodávat. Již Andy Warhol dostatečně prokázal, že marketing má větší moc než dílo samotné. Nástup nové elity, mocenské struktury která získává rozhodující vliv nad uměleckými institucemi a postupně je využívá ve svůj prospěch, má samozřejmě své důsledky. Z politického hlediska jde o zneužití společných statků, o využívání státních a nadačních prostředků k podpoře aktivit, ze kterých nemá zbytek společnosti žádný nebo jen malý prospěch. Problém je v tom, že někdo rozdělovat prostředky musí, když už jsou. A nová elita se svým zakotvením v průměru tvoří neoddiskutovatelnou demokratickou většinu. Struktury vnitřního okruhu by se zhroutily během několika dní, pokud by bylo umění opět odkázáno pouze na podporu sběratelů - jednotlivců (instituce se chovají jinak, neboť je lze mocensky ovládnout). Sběratelé přeci jen častěji dávají před nesmyslem přednost kvalitně řemeslně provedenému dílu, před blábolem něčemu, co k nim hovoří, originalitě před průměrností, poctivosti před arogancí. Pokud setrváme na tom, že stát a další instituce mají současné výtvarné umění podporovat, smiřujeme se v podstatě s přímou podporou vnitřního okruhu. Skutečně nadaní výtvarníci využívají státních a institucionálních podpor spíše okrajově a často k nim ani nemají přístup. Chybí jim často osobní dispozice tyto prostředky čerpat, neumějí to, nesnášejí úřední jazyk a formuláře, nemají na to čas a hlavně jejich hodnotový systém je zcela jiný. Naopak nová elita má času nazbyt a byrokracie pro ni není překážkou. Čerpání společenských zdrojů určitou vrstvou obyvatel, která žádné hodnoty nenese ani nevytváří, ještě samo o sobě není ničím skandálním. Naše společnost je bohatá a může si snadno dovolit uživit skupinu lidí, kteří si spolu hrají, vzájemně se odměňují a je jim v jejich uzavřeném světě dobře. S ohledem na budoucnost je mnohem větší škodou, kterou po sobě hegemonové vnitřního okruhu zanechávají, vyprazdňování pojmů a jejich devalvace. Pokud ještě dnes v sobě nese slovo umění, obraz nebo poezie alespoň pro někoho určitou vůní, závan čehosi posvátného, křehkého, vznešeného, je velkou otázkou, jak tomu bude za několik let. Je pravděpodobné, že se na žebříček nejvíce pohrdaných povolání brzy přiřadí k politikovi a novináři i umělec. Tato destrukce – narozdíl od nějakých problematických dotací – se bude odstraňovat velmi dlouho a není vyloučeno, že povede k vytvoření paralelní terminologie, protože řada pojmů bude nenapravitelně kontaminována. Tradiční termíny ovšem zůstanou v rukách nové elity a budou v nich pomalu a bolestně uvadat. Téměř všechny veřejné galerie vystavující současné umění jsou již ve větší či menší míře kontaminovány artefakty vnitřního okruhu a vyhnout se jim vyžaduje dobrou přípravu. Pro nastupující generaci mladých lidí bude toto hledání již příliš pracné a řada z nich to po několika marných pokusech vzdá. Komunikace mezi umělcem a divákem, o kterou se mají starat příslušné instituce, bude stále vážněji trpět a veřejné galerie budou poskytovat stále zdeformovanější obraz současného umění jako scény bez výrazných osobností, bez hloubky, kontemplace a vnitřní poctivosti – tedy bez oněch kvalit, které ve výsledku poskytují divákovi zážitek, po němž touží. S nástupem vlny nových absolventů uměleckých oborů se zmenší prostor pro nadané jedince bez příslušného formálního vzdělání a s trochou fantazie lze očekávat, že úspěch výtvarných vysokých škol brzy inspiruje i expanzi vysokých škol dalších uměleckých oborů, například literatury, a vnitřní okruh se bude konstituovat i zde. VI. Podstatou monochromu není, jak se mnozí domnívají, jeho monochromatičnost, ale mnohem spíše právě skutečnost, že nezobrazuje nic. (Michal Novotný, kurátor) Aby nedošlo k omylu: cílem tohoto textu nebyl pokus o kádrování umění na dobré a špatné, úmyslně jsem se vyhnul konkrétním příkladům. To je práce jiných. Tento text je pokusem o obhajobu pojmu umění jako takového s ohledem na současnou výtvarnou scénu. Termín "umění" resp. "dobré umění" sice není formálně zachytitelný, ale ti, kteří stále znovu a znovu poukazují na skutečnost, že nelze s jistotou říci, co kvalitní dílo je a co nikoli, jsou většinou podvodníci. Citliví lidé (v hudbě bychom asi mluvili o hudebním sluchu) se na tom totiž z 90% shodnou – nezávisle na formě, kterou na sebe kvalita bere. Pokud bychom přistoupili na to, že uměním může být cokoli, pojem by ztratil smysl. Chceme-li ho zachovat, musíme ho stále znovu a znovu srozumitelně tematizovat – nikoli zakrývat postmoderním ptydepe. Vnitřní okruh není uměleckým problémem, protože artefakty, kterými disponuje, nejsou uměním. Jde ale o narůstající problém společenský, jelikož mate veřejnost a komplikuje její přístup ke skutečně kvalitním dílům. Zasvěcený divák by měl vědět, že to, co se vystavuje v galeriích současného umění není umění, které v současné době vzniká. Průnik je relativně malý. Nadaný adept výtvarného umění by měl být s problematikou vnitřního okruhu srozuměn, aby nepodlehl manipulaci a neopustila ho radost a niternost vlastní tvorby. Není osamocen. Skutečné současné umění je však dnes třeba hledat spíše po soukromých ateliérech než po galeriích a muzeích. Existuje a daří se mu díky vzdělaným a angažovaným sběratelům celkem dobře. Pobyt v polostínu mu tradičně svědčí. Igor Malijevský, Praha, 20.9. 2013 Úvaha pro knihu Něco se muselo stát (Novela bohemica 2014), kterou připravuje s řadou autorů Václav Cílek. |
Hosť |
#2 Re: Elitárstvo v KHB?2016-01-19 15:08#1: Pavol Weiss - Elitárstvo v KHB? V minulosti boli umelci tí posledni a nie elita. Preč s umením. Patrí do doby kamennej určite nie tie výmysli čo sa denne propagujú. |
Tento príspevok bol odstránený jeho autorom (Show details)
2016-01-20 19:17- Date of removal: 2016-01-20
- Dôvod odstránenia:
Richard Gregor |
#4 Re: Elitárstvo v KHB?2016-01-21 12:54#1: Pavol Weiss - Elitárstvo v KHB?
Vážení priatelia, tejto petícii predchádzal "Otvorený list Prof. Václavovi Macekovi, riaditeľovi festivalu Mesiac fotografie" (zo dňa 13.12.2015), ku ktorému prikladám link: |
Hosť |
#52016-01-22 07:16Konečne sa začínajú veci aj komentovať a hodnotiť aj v oblastiach ktoré sa zdajú nedoknuteľné! |
Anonymous |
#62016-01-28 10:49vítam Popdorte aj túto petíciu ktorá vám pomôže http://www.peticie.com/peticia_za_zjednotenie
Ďakujem |
Hosť |
#82016-02-29 08:36Chodil som do Domu umenia pravideľne na výstavy ale to čo som tam videl naposledy som bol zhrození a dievčine pri vchode som jasne povedal že už nikdy viac sem nevkročím.Prečo sa tak nasilu presadzuje takýto smer doslova hovadin keď to má podporu len zopár kunsthistorikov.Keď chcú tak nech si to platia za svoje.Mne ministerstvo nedalo na samostatnú výstavu v New Yorku ani cent a odmietam sa podieľať svojími daňami na takomto druhu umenia. |
Hosť |
#92016-03-10 08:32Dom umenia je na jednom z najfrekventovanejších miest v Bratislave, presklené steny každému kto ide okolo umožňujú vidieť čo sa vnútri deje. Väčšinou nič - vidieť len nejaké artefakty z ktorých nezúčastnený divák nedokáže posúdiť či je to umelecké dielo posmoderny alebo nejaký nedorobok učňa strojárskeho či elektrotechnického učilišťa, alebo či sa v priestore pripravuje nejaká úprava interiéru. No a nevadilo by to keby to nebolo za peniaze daňových poplatníkov, teda za naše peniaze. Síce galéria má sponzora ktorého reklama tam visí, no na druhej strane ako vieme sponzorské dary sa odpočítavajú spoločnosti z daní a tým ide menej na užitočnejšie činnosti a v konečnom dôsledku to zaplatia klienti sponzora, ktorý im za služby účtuje viac ...... |
Návštevník |
#10 Pripomienka2016-04-03 17:39Vážený pán Macek. Mal by som komentár iba k jednému bodu a to je fakt čo Kunsthalle Bratislava robí pre umenie. Je ľahké tvrdiť že ľudia nemajú vzťah k umeniu, že mu nerozumejú, že ho malo vyhladavaju. No pri dlhšom skúmaní by sme zistili že tento vzťah je potrebný budovať už od malička, a práve v tomto období žiadne systematické budovanie vzťahu na slovenských školách nie je. V západných krajinach, kde vzťah umenia je lepšií môžeme vidieť niekoľko aktivít a programov, ktoré ponúkajú galérie uz pre deti. Podobné aktivity ako ste už v peticií spomínali má aj Kunsthalle, aktivity pre školkarov, mamičky z deťmi, stredoskolakov či experimentálne umenie aj pre vysokoskolakov. Vo vašom texte znie návšteva škôlkarov, dehonestujuco, ako keby vôbec neboli relevantný návštevníci galérii. A práve by som týmto mladým návštevníkom pripisoval naopak dolezitost. Aj tieto zásluhy má Čarný na tom. Diváka nezaujímajú Vaše osobné problémy a hádky. Vaša neobjektívna zaujatosť voči Kunsthalle iba škodí umeniu, a jeho vzťahu k dívakoví, zastavuje rozvíjanie sa umenia na slovensku, pretože Vy ste napísali petíciu. Pýtam sa mohol by pán Čarný spísať petíciu viac umenia do sedf? Ustál by sedf v jeho sčitaniu návštevníkov? Dáva naopak priestor sedf fotografickým súčastným inštalácia? No nespravil to, emócie a osobnu zaujatosť potlačil kvoli vacsiemu posolstvu, a zodpovednosti ktorú má voči divákovi a umeniu ako takému. Nesnažím sa idealizovať pána Čarného, iba som chcel poukázať aj na jeho zásluhy a krivdu ktorú ste na neho vzniesli.
|
vaclav macek |
#11 Re: Pripomienka2016-04-13 14:26Vážený pán návštevník/návštevníčka, ak niekto škodí umeniu, tak dnešné vedenie Kunsthalle. Problém totiž spočíva nie v tom, že KHB volá do výstavných priestorov deti zo škôlok a škôl, ale v tom, že jediný veľký výstavný priestor v centre Bratislavy vedenie KHB vyhradilo len jednému typu súčasného umenia. O výchovu detí k pochopeniu súčasného umenia sa dlhodobo usiluje aj Bibiana, aj SNG, aj GMB, keď pribudlo aj KHB, tak je to jedno ďalšie ohnivko v rade. V tom nie je skutočne problém, ja som len upozornil, na to, že ak mimo organizovanej návštevy detí príde do KHB za celý deň sedem či sedemnásť ľudí, tak je to podľa mňa zásadná chyba. Štátna investícia vo výške 300.000e za rok sa mi preto zdá mrhaním a nápravu vidím nie v jej likvidácii, ale vo výmene vedenia, ktoré spolu s výchovou detí dokáže pripraviť program tak, aby sa návštevnosť denne pohybovala aspoň okolo 50ľudí a aby sa súčasné umenie mohlo prezentovať v celej šírke a nielen v jeho neokonceptuálnom šate. |
Mira Sikorova-Putisova |
#12 Re: Re: Pripomienka2016-04-27 21:04#11: vaclav macek - Re: Pripomienka na margo uvedenej plurality vytvarnych titulov v Dome umenia pred vznikom KHB: na prelome rokov 2011/2012 som sa ako kuratorka PGU v Ziline sa spolupodielala na realizacii vystavy Nulte roky v Dome umenia. PGU bola jednym z jej hlavnych organizatorov. DU-NOC neposkytlo na projekt nic okrem priestoru (s tymto vedomim sme vsak do toho projektu isli). Pocas instalacie vystavy a jej trvania som sa musela vysporiadat s takmer nulovym zabezpecenim, elementarnou neschopnostou prislusneho personalu NOC zasvietit konkretne svetla - tak aby nerusili projekcie. Vrcholom vsetkeho bola absolutna neochota vtedajsieho riaditela p. Tazberika podpisat preberaci protokol za vystavu - cize prevziatie zodpovednosti za nu - nastastie tak po dlhych prietahoch ucinil. Z mojho uhla pohladu - pred vznikom KHB bol DU NOC po vsetkych strankach amatersky fungujuca institucia poskytujuca holy priestor nevalnej kvality avsak v strede mesta. Takze ak hovorime po A: o pluralite vo formach a mediach jednotlivych titulov pred vznikom KHB, treba povedat aj B: realizovali sa vo vystavnom priestore oprostenom od akejkolvek elementarneho servisu na profesionalnej urovni - cize cely nutny servis bol na pleciach autora (ak mal nebodal na vystave instalaciu komplikovanejsieho technickeho charakteru - najlepsie urobil ak si ju chodil vypinat/zapinat a servisovat sam) |
Hosť |
#132016-04-27 21:33Túto peticiu som podpísala pretože dom umenia by mal fugovať tak ako sa patrí a dať ho do rúk ľuďom,ktorí tomu rozumejú a hlavne tím ktorí si odvádzali super prácu a hlavne vrátiť miesta dvom osobám,ktoré pre dom umenia robili všetko z láskou |
Hosť |
#152016-04-29 15:54... preto, že mám rada Slovensko a neželám si aby vymrela kultúrnosť slovenského národa... vždy dám hlas zmysluplnej petícii... či sa bude týkať vody, vzduchu, pôdy, atď... všetkého čo ľudia potrebujú pre svoj pokojný a šťastný život... nie je možné dopustiť aby sa všetko sprivatizovalo , resp. vytunelovalo... Stop!!!... nekompetentným nenažrancom a kultúrnym barbarom!!!... S pozdravom Mgr. Alica Serafinová |
Hosť |
#162016-04-29 17:50Nemám rád arogantných ľudí, rodinkárstvo a príživníkov, ktorý sa nechajú podporovať štátom a pritom nie sú schopný zarobiť ani 1Euro. Toto nie je sloboda toto je totalita v ružovom. |
Hosť |
#172016-04-30 15:26Osobne som mal možnosť poznať pána Čarného ešte ako pracovník galérie - GJK v Trnave a to mi stačilo k tomu, aby som túto petíciu podpísal !!! |
|
Povedzme nie urážkam a ponižovaniu žien
ŽIADOSŤ O ODVOLANIE JÁNA MIKASA Z POZÍCIE RIADITEĽA "ÚVZ"
Osobnosti protestujú proti vystúpeniu predsedu vlády SR Róberta Fica v ruskej televízii
Petícia za zníženie platov a paušálnych náhrad poslancov NR SR
Je tu niečo, čo chcete zmeniť?
Zmena sa nestane tým, že zostaneme ticho. Autor tejto petície sa postavil a podnikol kroky. Spravíte to isté? Vytvorte petíciu a začnite so spoločenským hnutím.
Začnite svoju vlastnú petíciuIné petície, ktoré by vás mohli zaujímať
Za zachovanie študijných a učebných odborov „Ekonomické a administratívne služby v podnikaní“ a „Murár/Murárka“ na Strednej odbornej škole služieb a lesníctva v Banskej Štiavnici.
405 Vytvorené: 2024-11-28
PETÍCIA za zmenu návrhu VZN č.2/2024 o miestnych daniach a o poplatku za komunálny odpad a drobný stavebný odpad
329 Vytvorené: 2024-11-28
Nesúhlas so zahraničnou politikou premiéra Slovenskej republiky Roberta Fica
789 Vytvorené: 2024-11-02
Petícia za zrušenie sankcií proti Ruskej federácii
3398 Vytvorené: 2024-11-09
Výzva obyvateľov ulíc Ľubovnianska a Žehrianska na bezodkladné zaistenie ochrany pokojného stavu
176 Vytvorené: 2024-11-30
Petícia za zákaz psov v osadách na celom území Slovenskej republiky.
22158 Vytvorené: 2021-01-17
Petícia za rozšírenie modernej liečby pre pacientov s cystickou fibrózou - aby lieky KAFTRIO/KALYDECO® boli hradené z verejného zdravotníctva.
6961 Vytvorené: 2024-10-07
Petícia za návrat k pôvodnemu grafikonu MHD Trenčín
324 Vytvorené: 2024-11-17
ZABRÁŇME STRIEĽANIU VLKOV - HROMADNÁ PRIPOMIENKA PROTI ZRUŠENIU CELOROČNEJ OCHRANY VLKA DRAVÉHO (Michal Kiča a Jaromír Šíbl)
1111 Vytvorené: 2024-11-12
Odstránenie symbolov zločinného komunistického režimu z námestia v centre Prešova
30 Vytvorené: 2024-11-25
Osobnosti protestujú proti vystúpeniu predsedu vlády SR Róberta Fica v ruskej televízii
6362 Vytvorené: 2024-11-01
Peticia za zakaz predaja Energetickych napojov pre deti a mladez
831 Vytvorené: 2023-02-19
Petícia za zvýšenie kvality vyučovacieho procesu a zníženie psychického zaťaženia žiakov v ZŠ Čierny Brod.
29 Vytvorené: 2024-11-23
PETÍCIA proti dovozu a spracovávaniu zahraničného rádioaktívneho odpadu na území SR
2895 Vytvorené: 2019-12-08
Nesúhlasím s výstavbou veternej elektrárne v Stupave.
527 Vytvorené: 2024-10-18
Petícia Európskemu parlamentu za zaujatie stanoviska ku kauze člena Rady guvernérov Európskej centrálnej banky Ing. Petra Kažimíra
21 Vytvorené: 2024-12-01
Stop the death penalty
404 Vytvorené: 2024-11-08
Petícia za zachovanie samostatnosti Gymnázia Boženy Slančíkovej-Timravy v Lučenci
2039 Vytvorené: 2024-11-11
Petícia za zrušenie výbehu pre psov v Líščom údolí 59
14 Vytvorené: 2024-11-26
Úprava návrhu Zákona o integrovanej posudkovej činnosti a o zmene a doplnení niektorých zákonov
5794 Vytvorené: 2024-11-05