#3: -  

 Nová fakta: Námořnictvo USA plánovalo v krymském Sevastopolu 

základnu, už byl vypsán tendr. Rusko udělalo Američanům čáru přes 
rozpočet 
Autor: Václav Danda | Publikováno: 2.5.2014 | Rubrika: Politika
Václav Danda přináší nové informace o přípravě ukrajinského puče a jeho mezinárodních 
souvislostech a připomíná několik slibů a dohod, na které Západ „zapomněl“
To, že „ukrajinská operace“ – státní převrat, svržení legitimní vlády a prezidenta – byla 
připravena a provedena západními „agenturami“ ve spolupráci s Pentagonem a Radou 
pro zahraniční vztahy, je fakt o kterém jsme nesčetněkrát psali. Stejně jako o tom, že 
právě proto se hlavní západní média na politickou objednávku svých majitelů snaží 
hysterickou kampaní přesvědčit veřejnost, že za vším stojí Rusko.
Dalekosáhlé strategické plány však dostaly těžkou ránu. Nyní se objevila informace, která 
potvrzuje, jak moc si byli budoucí američtí „správci“ Ukrajiny jisti svým vítězstvím. A proč 
jsou tak rozběsněni rozhodným ruským postupem, který jim znemožnil dosáhnout 
hlavního strategického cíle, obsazení Krymu a vytlačení Ruska z jeho nejdůležitější 
námořní základny v Černém moři. 
Tendr na vojenskou základnu USA na Krymu
Již v roce 2013 bylo vypsáno výběrové řízení na přestavbu školy číslo 5 ve městě 
Sevastopol. Výběrové řízení vyhlášené námořnictvem USA na oficiální stránce tendrů 
amerického námořnictva ukazuje, jak daleko byla celá operace a s jakými výsledky se 
počítalo.
Přestavba školy v Sevastopolu měla být součástí obytného komplexu nově zřízené 
americké základny, která by vystřídala vyhnané ruské vojáky. Svědčí o tom oficiální 
stránka námořnictva, na které byl tento tendr zveřejněn. Soutěž byla vyhlášena 5. září 
2013 a přihlásit se do ní dalo do konce října. Dnes už je výběrové řízení pochopitelně 
zrušeno.V souladu s podmínkami tendru měl dodavatel rekonstruovat střechu nad centrálním 
křídlem školy, provést opravy a změny na některých pokojích, vyměnit okna, opravit 
fasádu a šatny. Rekonstrukce měla probíhat pod inženýrským dohledem námořnictva 
USA. Zadavatelem byl úřad námořnictva Naval Facilities Engineering Command 
(NAVFAC). Kromě toho mělo americké námořnictvo renovovat i Státní dětskou nemocnici 
v Simferopolu.
Americká armáda nefinancuje „filantropické projekty“ pouze na Krymu. Finančně dotovala 
např. i projekt renovace školy v Lvovské oblasti. Na stránce Federal Business 
Opportunities se také objevila výzva k renovaci komunitního vzdělávacího centra ve 
městě Vinnycja z dne 5. března 2014, která je nadále v realizaci (fáze přijímání nabídek) a 
to navzdory nestabilní situaci na Ukrajině, zasahující i oblast Vinnycjy. 
Předpolí NATO
Podobné aktivity vyvíjejí USA i v Gruzii, Arménii, Moldavsku, Rumunsku, Lotyšsku, Srbsku, 
Bosně a Hercegovině, Makedonii, Černé Hoře, Albánii a v jiných evropských zemích. Bližší 
pohled na tyto země ukazuje, že jde o současné členy NATO (Albánie, Bulharsko, 
Lotyšsko, Rumunsko) nebo o státy s perspektivou členství, respektive určitou formou 
partnerství s NATO.
Na základě informací na oficiálních internetových stránkách je možné říci, že NAVFAC je 
útvar odpovědný za zajištění infrastruktury pro americké námořnictvo. Nikde na 
oficiálních stránkách organizace se však neuvádí, že z „humanitárních důvodů“ 
rekonstruuje školy. Jde samozřejmě o stejně „humanitární operace“, jako bylo 
bombardování Srbska. NAVFAC patří pod Pentagon a je jednou z jeho organizací. Disponuje čtyřmi miliardami dolarů ročně, které používá na plánování, projektování, 
výstavbu a údržbu zařízení amerického námořnictva po celém světě.
Boj o Sevastopol je bojem o Rusko
Můžeme předpokládat, že podobných „záznamů“ bychom našli mnohem více, ale tento je 
zřejmě jediný, který někdo zapomněl smazat. Vše ukazuje na to, že v případě Ukrajiny šlo 
o dlouhodobě naplánovanou operací s primárním cílem obsazení sevastopolské námořní 
základny. Je totiž skutečností, že kdo ovládá Sevastopol ovládá Černé moře. A tím 
ohrožuje „měkký podbřišek“ Ruska. 
Připomeňme si, že Černomořská flotila byla založena na základě nařízení carevny Kateřiny 
II. 13. května 1783. V zálivu u obce Achtiar zakotvily lodě Azovského a Dněprovského 
loďstva, které vytvořily jádro Černomořské flotily. Na místě bylo v červnu v roce 1783 
založeno město Sevastopol. Prvními kamennými stavbami byly vedle kaplí i stavby patřící 
do infrastruktury flotily. Sevastopol je hlavní základnou černomořské flotily, kterou do 
„majdanského puče“ mělo Rusko smluvně zajištěnou přítomnost do roku 2042 s 
možností prodloužení nájmu do roku 2047.
Strategičtí plánovači Pentagonu a NATO předpokládali, že „ukrajinským pučem“ se podaří 
vytlačit Rusko z Černého moře a zásadním způsobem tak ochromit jeho 
obranyschopnost. Poté, co prezident Janukovyč nepodepsal asociační dohodu s EU, 
rozhodl o svém osudu. Přivést NATO na jižní hranici Ruska mělo být druhým krokem. 
Proto byl okamžitě „uveden do chodu“ náhradní plán, „operace Majdan“.
Sliby a smlouvy jsou zapomenuty
Politici Západu i mediální mainstream dnes cudně mlčí o tom, že Rusko od pádu 
komunismu již několikrát podvedli. Gorbačovův souhlas s opětovným spojením Německa 
(M. Thatcherová to nazvala vznikem „Čtvrté říše“), s demontáží Varšavské smlouvy (VS) a 
odsunem sovětských vojsk ze zemí VS, byl podmíněn slibem Západu, že se NATO 
nepřiblíží k hranicím Ruska. Na tento slib však za slabého prezidenta Jelcina Západ 
věrolomně a beztrestně „zapomněl“.
NATO je dnes na ruské severní hranici (Litva), stejně jako na západní (Polsko). Ukrajinou 
měly být kleště armád NATO „smontovány“ a připraveny kdykoli Rusko „zmáčknout“. 
Základna americké armády v Sevastopolu by tak znamenala definitivní porušení 
rovnováhy sil, zhruba podobné, jako když Chruščov nechal dovézt na Kubu jaderné 
rakety. A mělo by velmi pravděpodobně i důsledky podobné „karibské krizi“. Jenže se to 
nepovedlo, a tak máme zatím „jen“ krizi ukrajinskou. Bojové jednotky, organizované,
financované a podporované západem, jednotky s nezastřeně nacistickou a banderovskou 
ideologií, uskutečnily státní převrat a dosadily „svou“ vládu.
Není proto vůbec od věci připomenout si také znění části závěrů „krymské konference“, 
které spojenci - W. Churchill, F.D.Roosevelt a J.V.Stalin – podepsali dne 1.2.1945:
„Naším neochvějným cílem je zničení ukrajinského nacismu a zajištění garancí, aby 
Ukrajina už nikdy více nebyla schopna porušit mír. Jsme rozhodnuti odzbrojit a 
rozpustit všeukrajinské ozbrojené síly, dostat pod kontrolu veškerý ukrajinský průmysl, 
jenž by mohl být zneužit pro vojenskou výrobu. Každý zločinec musí být spravedlivě a rychle potrestán. S povrchu Země musí zmizet nacistické strany, nacistické zákony, 
organizace a instituce. Je třeba odstranit jakýkoliv nacistický vliv ze společenských 
institucí, z kulturního a ekonomického života ukrajinského lidu a současně přijmout 
taková opatření, jež zajistí mír a bezpečí v budoucnosti. Jenom tehdy, když vykořeníme 
ukrajinský nacismus, bude naděje na důstojnou existenci ukrajinského národa a 
zároveň na jeho důstojné místo ve společenství národů.“
Na tuto smlouvu-deklaraci však ještě všichni nezapomněli. Určitě ne Rusko či občané 
východní Ukrajiny, kteří odmítají, aby jim vládli pohrobci Banderovců a nacistů. Na 
východě Ukrajiny se národní revoluce rozhořela naplno a z počáteční rebelie několika 
měst vznikl požár, který se bude pučistům v Kyjevě hasit jen velmi obtížně. Jedno je však 
jisté: Americká vojenská základna v Sevastopolu stát na Krymu hned tak nebude.